PROFESOR RYTÍŘ ANTONÍN RANDA | Muzeum Nýrsko

Prof. rytíř Antonín Randa se narodil roku 1834 v Bystřici nad Úhlavou jako osmé dítě vrchnostenského justiciára Hohenzollernské šlechty, Václava Randy. Po ukončení místní obecné školy absolvoval měšťanskou školu v Domažlicích. Pokračoval studiem klatovského gymnázia a odmaturoval na pražském Novoměstském gymnáziu. V 18 letech se rozhodl pokračovat ve šlépějích svého otce a nechal se zapsat na pražskou právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Během univerzitních studií procestoval řadu evropských zemí a zabýval se jejich právní řády a národohospodářskými poměry. Dospěl k závěru, který ovlivnil směr jeho profesní kariéry. Pro soukromé vlastnictví jsou právo a řád základem jeho hospodářského rozvoje. Po promoci v roce 1856 začal působit v soudní praxi. V červnu 1858 byl promován doktorem obojího práva a o dva roky později se na pražské univerzitě habilitoval pro rakouské civilní právo. Jeho habilitační práce na téma „Držení“ byla v právnických kruzích vysoce oceněna. Roku 1862 byl jmenován mimořádným profesorem pro občanské a obchodní právo s vyučovacím jazykem českým. Roku 1865 „Stav držby a držení“ opublikoval v Lipsku pod názvem „Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französischen und sächsischen Gesetzbuches.“ Text, psaný německy, vyvolal v právnických kruzích opět velký rozruch a dá se říci, že Randu katapultoval mezi právnické špičky. Roku 1868, v pouhých 34 letech, byl Randa jmenován řádným univerzitním profesorem. Byl na univerzitě vyhledáván a oblíben a se svými studenty se po absolutoriu rozcházel s credem : „Račte v budoucnu zachovat lásku k vědě, svědomitost, mužnost karakteru a náležitou rozvážnost, tož jsou vlastnosti, které předkem zdobí pravého právníka. To je tím, čím nejvíce prospějete i vlasti i národu.“ V letech 1872-1873 byl Randa jmenován děkanem právnické fakulty a řádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1876 byl dekorován „Řádem železné koruny III. třídy,“ jmenován členem francouzské liberální právnické společnosti „Societé de législation comparée“ a členem „Královské akademie věd a umění“ v Krakově. Roku 1879 obdržel ruský „řád Sv. Stanislava, stupeň komandér.“ V roce 1880 kandidoval jako poslanec a roku 1881 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Jeho snaha o vytvoření jazykové rovnoprávnosti na pražské univerzitě se v počátku v panské sněmovně nesetkala s úspěchem pro silný odpor přívrženců německého jazyka. Roku 1881 císař po Randově intervenci schválil návrh na zřízení české části univerzity. Roku 1882 Randa v panské sněmovně pronesl svou památnou brilantní řeč, jíž přesvědčil poslance a docílil rozdělení pražské univerzity. Prvním rektorem české univerzity byl jmenován nestor českých historiků V. V. Tomek, po 2 letech jej nahradil Randa. Roku 1888 byl Randovi propůjčen „Čestný odznak pro vědu a umění“ a čestný doktorát v Bologni. V roce 1890 byl jmenován členem nově založené České akademie věd a umění a zvolen předsedou Právnické jednoty. Roku 1897 od císaře Františka I. za své zásluhy a přínos pro monarchii obdržel „Řád Františka Josefa I. stupeň komtur s hvězdou (II. třída řádu) a současně byl povýšen do šlechtického stavu. V letech 1904-1906 byl jmenován ministrem - krajanem a poté tajným ministerským radou v Koerbrově a Gautschově kabinetě. V roce 1906 obdržel „ Řád železné koruny - Rytíř I. Třídy.“ Roku 1908 byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Oženil se s Andělou (Angelou) Kulíkovou, dcerou významného matematika a děkana pražské univerzity Jakuba Filipa Kulika. Anděla byla mecenáškou, sufražetkou a od roku 1885 spoluzakladatelkou a předsedkyní dobročinného ženského spolku. Spolupracovala s předními osobnostmi českého ženského emancipačního hnutí Sofií Podlipskou a Eliškou Krásnohorskou. Randovi vychovali dceru Andělu, která se provdala za Otokara Kruliše. Randův vnuk Otokar Kruliš-Randa se stal generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti, prezidentem Ústředního svazu průmyslníků, mecenášem šachu a předsedou Ústřední jednoty českých šachistů. Po únorovém puči v roce 1948 byl odsouzen k vězení za napomáhání opuštění republiky a velezradu a roku 1958 zemřel na následky mučení na Mírově.

Prof. Rytíř Antonín Randa se již od studií, během celé své profesní kariéry zabýval vývojem občanského, družstevního, směnečného, obchodního a vodního práva a jeho vlivem na společenské dění. Jeho odborné práce ( spolupodílel se i na tvorbě Ottova naučného slovníku), vědecká, publicistická, přednášková a pedagogická práce a za ně získaná ocenění nemají v českých poměrech časté obdoby. Po více než 100 letech zůstává právní autoritou a to nejenom v českém, ale i v evropském měřítku. Zasadil se o vydání „Zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech,“ jehož 95 paragrafů platí v Rakousku dodnes. V Čechách zákon významně pomohl vznikajícím českým záložnám zprostit se enormních daňových břemen, zrušen byl v 50.letech.

Prof. Rytíř Antonín Randa zemřel roku 1914 v Dobřichovicích, s manželkou Andělou je pochován v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. V rodné Bystřici nad Úhlavou lze navštívit Randův památník.