Významný etnografický objev

Nález bez detektoru

Náš kraj má zvláštní charakteristiku. Kulturní krajina opuštěná Němci se proměnila na pověstnou Šumavu hlubokých lesů, z nichž občas vykukují připomínky minulého života. Existence pohraničního pásma se „podepsala“ devastací, ale současně i v celé řadě případů zakonzervováním některých lokalit, které nám dnes o té zapomenuté historii mohou něco napovědět.

Je to tak, že blázniví nadšenci letí za každou stopou? To bývá často charakteristika amatérů. Naší muzejní partě, mám na mysli Muzeum Královského hvozdu v Nýrsku z. s., se to už vyplatilo jednou, když jsme zaslechli cosi o nalezených stříbrných mincích jedním školákem ve Strážově. / Na jiném místě našich stránek událost nalezení Strážovského pokladu popisujeme podrobněji. / Stejnou informaci měla celá řada dalších lidí, ale všichni to brali jen jako báchorku. My ne. Vyptávali jsme se, zvažovali, svolali na pravděpodobné místo archeologa, zkušené detektoráře a doufali. Vyplatilo se to. Nalezli jsme 182 pražských grošů a grošů saských knížat. A tentokrát se to stalo podruhé.

Pátrali jsme po místě, na kterém údajně býval jeden zajímavě tesaný kámen, o  kterém jsme věděli, ale který už dávno změnil stanoviště i majitele. Nejeden člověk ten kus lesa znal, jeden tam dokonce zahlédl vytesané „ptáčky“, jiný věděl o kamenech, které ale byly asi 200 až 500 m daleko, s monogramem, nebo jménem. Vydali jsme se do těch míst a přišli na geologicky zajímavé místo. V naší části Šumavy je typickou horninou svor. Jeho šedá barva je někdy narušená žílou křemene, nebo zbarvená příměsí železa do hněda nebo hnědočervena. Na tomto místě ale vystupovala na povrch mocná žíla křemence, s bílou až žlutobílou barvou, jejíž balvany jsou zdaleka viditelné. Říká se v těchto končinách, že kde je louka, měli Němci pole, a kde bývala louka, je dnes les. Tak je to i na tomto místě, leží uprostřed lesa, ale shodou okolností je tu čerstvě vytěžená paseka. O to více byl ten rozdíl v barvách viditelný. Chodili jsme asi hodinu, zkoumali charakteristické lomy, které se při nedostatku zkušeností dají zaměnit za práci lidských rukou, a najednou si kamarád Honza všiml nenápadných písmen vytesaných na kameni. District Krakau, kreis Sanok a jiné. Zjevně práce německých vojáků z nedaleké protiletecké hlásky. Záhada. Proč chodili právě sem, dva kilometry od svého stanoviště? A pak už to šlo rychleji. Asi jsme se naučili koukat. Další dva kameny byly hlavně plné svastik, hákových křížů a monogramů. A pak jsme přišli na kámen s letopisem 1888, na kterém byly obrázky koz, koní, kostelíčku a velmi dokonale do kamene vytesané psací písmo, v  němčině pochopitelně, v jednom z posledních vývojových stadií kurentu. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Uvědomili jsme si, že musíme zvedat každý odlomený kousek kamene, smetat z kamenů jehličí, nadzvedávat mech a hlínu na okraji. To byly nálezy! Kamarádi Olda s Martinem zvedli hlínu na kameni, který vykukoval deseti centimetry a on to byl dvoumetrový kámen plný obrázků! Je jich tam snad čtyřicet. Autor, později jsme zjistili podle „rukopisu“ že byli nejméně dva, tesal do kamene to, co viděl kolem sebe. Jako si jiný kreslí na papír. Viděl, jak se perou jeleni v říji, tak je tam vytesal, viděl celý proces stavby železnice v  letech 1876 – 1878, tak je tam zachycen na několika obrázcích, na dalším kameni jsou sluneční hodiny nebo hodiny s rafičkami, jinde válečný invalida s jednou nohou a vyznamenáním na hrudi s připsaným datem 1866. Od toho druhého autora je tam pravděpodobně zachycená těhotná žena s  malým človíčkem v těle, na kolejích lokomotiva právě toho typu, která na novou trať vyjela první, krasojezdkyně na koni, snad kouzelník z  cirkusu…

To se nedá popisovat. Je tam asi 150 obrázků. Velmi precizně zhotovených. To se musí vidět. Odhadovali jsme, jak dlouho trvalo vytesat jeden. Snad hodinu. Kdo měl čas v druhé polovině devatenáctého století chodit někde na pastvinu a  strávit tam 150 hodin tesáním? Navíc v rozmezí 30 roků, protože dosud nejstarší letopočet je 1864 a nejmladší 1894! A proč chodil právě sem? Čeká nás důkladné třídění, dokonalé fotografování s bočním osvitem, ale i další hledání, protože i když jsme podobných kamenů již našli 23, vůbec si nemyslíme, že už je nalezeno vše. A příští rok o tomto nálezu bude hlavní letní výstava, ke které vydáme intinerář, aby případní zájemci nebloudili po lese, ale mohli si vychutnat všechna nalezená zobrazení a  dokonce by se slušelo vydat katalog obrázků, aby bylo jejich svědectví snáze pochopitelné. Jako nálezci máme právo i na pojmenování, takže jsme se v muzejní partě dohodli na názvu Kamenná galerie. A pochopitelně bude se jednat o možnosti lokalitu památkově chránit! Snad se nám podaří do úkolů přizvat i katedru historie ze ZČU v Plzni, protože nález je vlastně kronika pořízená obyčejným člověkem, ale neobyčejně vnímavým a  zručným, který zachytil život kolem sebe a ještě události datoval.

Ale byla to pěkná řádka výprav a hodně kilometrů nachozených v prudké stráni, tak jak je to vidět na fotografiích. Pochopitelně nás ještě čeká místu lépe porozumět. To přijde. Už to, co jsem nyní schopni o lokalitě napsat, je výsledek celé řady nápadů a poznámek, tak, jak jsme se radili na schůzích muzea. Pár doprovodných fotografií a na adrese fotogalerie Muzea Královského hvozdu si můžete prohlédnout celou galerii pořízených snímků.

Karel Velkoborský