ROK ANTONA SCHOTTA | Muzeum Královského Hvozdu Nýrsko, a.s.

ROK ANTONA SCHOTTA

ROČNÍ PLÁN AKCÍ

Seznamte se s tím, co chystáme v nejbližší době a přijďte mezi nás

Rok Antona Schotta

Tak už jsme v roce 2016 absolvovali pátý ročník připomínek nýrských spisovatelů. Další pan učitel. Tenkrát už to tak bývalo. Tento se narodil právě před 150 roky 8. 2. 1866 v obci Uhliště. Pro bližší orientaci. Rodný dům stával v místech, kde silnice na Svatou Kateřinu prochází tím údolíčkem hned za Uhlištěm. Jmenovalo se to tam Klausen.

Neměl to jednoduché. Narodil se jako nemanželské dítě a tak se do osmi let jmenoval po matce. Pak se rodiče přece jen vzali. Škola nikde v okolí nebyla, jen se jakýsi Johanes Gerl dětem věnoval a už tenkrát se ukázalo, že je malý Anton vnímavý a pilný kluk. Po obecné škole ho otec poslal na reálku do Plzně, ale stálo to všechno víc peněz, než otec, tkadlec Franz Schott, byl schopen vydělat. Tak se po roce a půl Anton vrátil do rodné chalupy. Musel pomoci otci s výdělkem. Přece jen už se něco naučil. Mohl dělat písaře u dr. Rennera, nýrského advokáta. Jeho cesty z bydliště do Nýrska si pamatoval Josef Blau a poznamenal si: „V chatrném šatu v zimě nebo plískanici chodil kolem našeho domu a lidé říkali, že je snad ze železa.“ Za dva roky si ho všiml okresní školní inspektor. Mladý Schott se totiž při svém zaměstnání stačil ještě po večerech vzdělávat. Ve Svaté Kateřině dostal místo provizorního výpomocného učitele. A za tři roky už skládal maturitní zkoušku na pražském „pedagogiu“. A dál se vzdělával. Miloval i botaniku a zkoušel porozumět i astronomii. A to už byly roky, kdy se v novinách a časopisech začaly objevovat jeho povídky. Ani teď to neměl lehké. Kolegové z okolních škol ho jako řádně nestudovaného učitele příliš nebrali. A kupodivu. V roce 1891 mu vychází první román „Schwarzblatt“ a brzy a brzy další, „Královský myslivec“. V té době učil v Hodousicích. Po návratu na školu ve Sv. Kateřině se rozhodl s učitelováním skončit a věnovat se jen psaní. Ale ne jen u psacího stolu. Byl přítelem všech sousedů kolem, koupil si bývalou celnici v Zadních Chalupách trochu polí k tomu a na nich hospodařil a dokonce byl nějaký čas v obci starostou. A stačil uspořádat obsáhlý herbář, maloval a kreslil pozoruhodné obrázky z okolí a vydal dokonce botanickou příručku se zaměřením na mechy a lišejníky!

Sedm dětí se mu v ten čas narodilo. Když odrostly, aby bylo o ně postaráno, prodal dům a odstěhoval se do Horního Rakouska, do více zalidněných míst, aby děti mohly studovat. Postihla ho první válka, nejen tím že byl do ní povolán, ale i tím že jeho dům poničili ubytovaní vojáci. A psal a psal. Během nějakých sedmi let 22 povídek a románů! A za celý život? Půl stovky románů a povídek nepočítaně. Lidé ho rádi četli. Četli totiž o sobě. O obyčejném životě, tak jak ho znali. Však si také za honoráře pořídil i malý zámek Hueb poblíž Mettmachu. Ale nezapomněl zajíždět do našeho kraje za starými přáteli a rodinou.

Útrapy druhé světové války mu zhoršily zdraví. 4. 4. 1945 umírá. Válečná bída způsobila, že nebylo kde koupit květiny, nedalo se vytisknout ani úmrtní oznámení. Je pohřben v hrobě rodiny své dcery Marie, provdané Pumbergrové, v Mettmachu.

V Parku paměti, který vzniká u Lesního divadla přibyl už čtvrtý pamětní kámen. Tentokrát je to balvan křemene, který symbolizuje Schottovu šumavskou pevnost a znalost jejího života. Je vzat z prostoru obce, kde bydlel. Doufáme, že se na něm bude dařit lišejníkům stejně dobře, jako při cestě v Zadních Chalupách.

Všechny konferenční příspěvky budou opět shrnuty do sborníku, jehož vydání připravujeme.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ
Šumava, Nýrsko - turistické informace, tipy na výlety, ...